Slova - Křičet

Křičet beznadějí…
Křičet zoufalstvím…

„Ťuk, ťuk, ťuk.“
„Dále.“
„Dobrý večer, pane.“

Křičet nenávistí…
Křičet pohrdáním…

„Přišel jsem na ten trest.“
„Samozřejmě, támhle máte práci.“

Křičet odporem…
Křičet bolestí…

„Ano, pane.“
Severus tiše sleduje, jak Potter zamíří, kam mu ukázal a tiskne si ruku na levé předloktí. Bude muset odejít. Zase.

Ještě než opustí třídu se však zastaví pohledem na „Vyvoleném“, s tím klukem zjevně není něco v pořádku. No nic – on má teď důležitější starosti. Vlastně má plno důležitých starostí.

Křičet…
Samozřejmě, že to neudělá. Není přece zbabělec, dítě ani Nebelvířan. On je ze Zmijozelu, a tak od prvního ročníků ví, že…

…chytří své slabosti a bolesti znají…
…ale jen hlupáci je ukazují.

3. Kapitola ||

KřičetUtéctBolestLáska